"Po narození dcery se můj manžel změnil ve vztahu ke mně. Nemohu najmout chůvu a odpočinout si, že mu musím vykazovat každou korunu": příběh matky

Mám pocit, že mi závidí, že pracuji a dělám to, co mám ráda, zatímco on je nucen pracovat rukama, protože přišel o dobrou práci.

Moje situace se hodně zkomplikovala tím, že manžel začal počítat každou korunu, kterou utratím. Dokonce i na rodinné potřeby.

Dříve jsem si myslela, že mám dokonalý rodinný život a že mám velké štěstí, ale teď se všechno změnilo. První tři roky našeho manželství byly naprosto bezchybné. S manželem jsme se téměř nehádali, dokonce ani drobné domácí záležitosti nevyvolávaly žádné neshody. Vždy jsme se snažili najít kompromis a dělat si navzájem ústupky. Pak se všechno změnilo.

Manžel musel změnit práci. Jeho firma utrpěla velké ztráty kvůli nucenému uzavření. Změnil profesi a nyní pracuje jako montér oken. Někdy si přivydělává dalšími brigádami, aby vydělal více peněz.

U mě je práce v pořádku, nevydělávám moc, ale moje práce je stabilnější. Pracuji jako účetní ve svém oboru. Poté, co manžel změnil práci, jako by se mu v hlavě něco změnilo.

Vždy se vracím z práce o pár hodin dříve než on. Když jsme si dříve dělili domácí povinnosti zhruba rovným dílem a občas mi pomáhal, teď musím všechno dělat sama.

Přijdu domů z práce a vařím nám večeři, i když jsem také unavená a chci si odpočinout.

– Z čeho jsi unavená? Celý den sedíš nad svými papíry, zatímco já tvrdě pracuji jako otrok – říká.

Přitom dříve sám pracoval s papíry a měl by vědět, že to není tak snadné, jak to vypadá. Ano, má těžkou práci a vyžaduje větší fyzickou aktivitu než ta moje, ale proč to tak znevažuje? Nejsem konfliktní člověk, ale už jsme se kvůli tomu několikrát pohádali, což je v našem manželství velká výjimka.

Svěřila jsem se se svým problémem své matce a ta navrhla, že to může být kvůli změně práce. Manžel mi závidí, že jsem zůstala ve své oblíbené práci, zatímco on musel změnit profesi. Chápu, že je z toho nešťastný, ale proč znehodnocuje mou práci?

Dáváme si na všechno stejně, stejnou částku odkládáme na byt a na budoucí dovolenou, ale on mi pořád říká, že moje práce není tak důležitá. Dobrá, nějak jsme to období překonali. Časem se to uklidnilo a bylo to klidnější.

Pak jsem zjistila, že čekáme dítě. Manžel byl nadšený, šíleně si přál stát se otcem a byl šťastný, když se dcera narodila. A tady začal naprostý chaos v našich vztazích.

Šla jsem na mateřskou dovolenou, takže se můj příjem výrazně snížil. Manžel se začal cítit jako král. Rozhodl, že když teď sedím doma s dítětem, všechny domácí povinnosti automaticky přecházejí na mě.

Dochází to až k absurdním situacím: dříve po sobě mohl klidně uklidit sám, umýt talíř nebo vyhodit obal od něčeho, ale teď všechno nechává na stole a já to musím uklidit.

S péčí o dítě mi také téměř nepomáhá. Po práci si může deset minut hrát s dcerou a tím to hasne. I v této situaci nemá nic proti tomu, abych si někde přivydělávala a přispívala do společného rozpočtu.

O penězích na osobní výdaje ani nemluvím. Musím ho žádat o každou korunu a pak od něj ještě poslouchat, že utrácím příliš mnoho. Před narozením dítěte jsme s manželem často chodili někam ven, občas jsem si koupila nějaké nové oblečení, zašla do kosmetického salónu. Teď už nic z toho není.

Manžel ve mně vidí jen hospodyni a matku. Navrhla jsem, abychom si najali chůvu pro dceru nebo poprosili mou matku, aby hlídala malou, abychom spolu s manželem mohli strávit trochu času a já si mohla odpočinout. Byl rozhodně proti.

Dokonce mi řekl spoustu ošklivých věcí.

– Možná bychom si měli najmout i služku? Dej si pohov! Měla by ses o dítě postarat sama, já jsem vyrostl bez jakýchkoli chův! A ani matku si sem nezvi. Neumíš se postarat o dceru? Co jsi to za matku? – řekl mi manžel.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že nejsem ze železa, že jsem také unavená z domácích prací a dítěte, že si také potřebuji odpočinout. Manžel to ani nechce slyšet. Chtěla jsem nějak jít ven s kamarádkami, dlouho jsme se neviděly, ale on úplně vybuchl.

– Jaké kamarádky? Máš dítě doma! Chceš jít ven. Jsi matka, ne nějaká lehká holka – řekl.

Z toho prohlášení jsem byla úplně v šoku. A co mě ještě štve, je, že mě neustále srovnává se svou matkou. Říká, že ona je dokonalá hospodyně, dokonalá matka, vaří, uklízí a udržuje dům v naprostém pořádku.

Jeho matka vyrostla v dětském domově, neměla žádné příbuzné. Poté, co její manžel zemřel, zůstala se dvěma malými dětmi a celý život je vychovávala sama. Manžel mi ji neustále dává za příklad. Říká, že moje matka je hrdinka, a ty jen sedíš a stěžuješ si.

Ale nechápu, proč se musím přivádět do deprese, odepírat si pár hodin odpočinku, které tolik potřebuji, když si to můžeme dovolit? Jeho matka se musela se vším vypořádat sama, protože jí neměl kdo pomoci a neměla peníze na chůvu.

Manžel si teď myslí, že když se jeho matka trápila, musím se trápit i já. Nedokážu se k němu dostat. Cítím se jako nějaká služka: nakrm, ukliď, uvař a pořád dokola, den co den.

Dříve byl manžel tak citlivý, ohleduplný a chápavý, a teď je, jako by ho vyměnili. Chápu, že čím déle to bude trvat, tím to bude horší. Uvažuji o rozvodu. Nechci celý život žít jako služka pro dospělého muže.

Teď už jen mít trpělivost, přečkat mateřskou dovolenou a vrátit se do práce, abych byla samostatná. Nedokážu si představit, jak jsem se mohla tak zmýlit ve výběru manžela.

Dříve jsme psali: "Prodala jsem zahradu, teď chodím a pláču. Loučím se se starými věcmi a vzpomínkami. Jen tady jsem se cítila jako doma": příběh matky

Připomínáme:  „Syn mě požádal abych jim pomohla a žila u nich, mají dvojčata. Jsem šťastná ale bála jsem se že až dostaví dům, nebudu už potřebná“: milující maminka