"Klara nespala celou noc, bolelo ji to přijetí od tchyně. Manžel se nezastal její dcery, teď přemýšlí, jak utéct z té vesnice": ze života

Pro něj bylo všechno jasné, vždyť přece u rodičů bydlí, ne na návštěvě.

Lidé mají pravdu, když tvoří příběhy o tchyních a snachách. Mnoho žárlivosti a nedorozumění brání lidem slyšet jeden druhého.

Ale Klara je vychovaná a slušná dívka a to, že má malou dcerku, z ní nedělá špatnou nevěstu ani manželku.

Klara kráčela po vesnické cestě, držela dceru za ruku a v druhé měla malý kufr. Ani se nerozloučila s Jakubem, který se ještě nevrátil z rybaření.

Pochopila, že nenašla důstojného člověka, za jehož lásku by stálo bojovat. A přitom to všechno začínalo tak krásně. Jakub ji nenechal na pokoji, neustále jí nadbíhal a opakoval, že ji miluje a že bez ní a její čtyřleté dcery Adely nevidí smysl života.

Jakub byl v posledním ročníku na vysoké škole, když se s Klarou seznámil. Zamiloval se. Láska k této ženě, která je o tři roky starší než on a má čtyřletou dceru, ho tak pohltila, že neviděl nikoho jiného než ji.

A už po třech měsících společného bydlení u ní v bytě.

— Kláro, za měsíc dostanu diplom a pojedeme k nám na vesnici, aby ses seznámila s mými rodiči. Představím tě jim a všem příbuzným jako svou budoucí ženu, – radoval se Jakub, – souhlasíš?

— Dobře, souhlasím, – říkala Klara, doufajíc, že jeho rodiče ji přivítají přátelsky, protože Jakub říkal, že jeho matka je hodná, přívětivá a ráda vítá hosty. Jakub vyrostl na vesnici, všichni příbuzní tam žijí a dokonce i vedle bydlí dívka Irenka, která ho od dětství miluje.

Děda Petr bydlel nedaleko svého syna Šimona, Jakubova otce, často k nim chodil na návštěvu. Jeho žena, Jakubova babička, zemřela a děda Petr žil své poslední roky a stále se díval na kopec za vesnicí, kde je jeho žena pohřbená.

Děda Petr věděl, že zítra syn s nevěstou čekají hosty, konečně přijede vnuk Jakub k rodičům a přiveze s sebou nevěstu. Skončil vysokou školu a už pracuje ve městě.

Děda Petr našel svou nevěstu Annu ve špatné náladě, zpočátku si myslel, že se zase pohádala se Šimonem, chtěl si už promluvit se synem, aby svou ženu neurážel. Ale pak si to rozmyslel. Věděl totiž, že Anna je dost svéhlavá a když něco není podle ní, nafoukne se a dlouho mlčí.

Když Petr přišel, snacha promluvila první:

— Ahoj, dědo. Víš, že se Jakub chce ženit a zítra tu bude s nevěstou?

— Vím, Šimon mi to včera řekl. No, dobře, ať se žení, už je na čase. Vysokou školu dokončil a ať se žení, dokud ještě chce, – řekl děda.

— Ale ona je o tři roky starší než on a ještě má čtyřletou dceru. A on jako březnový kocour, jako by mu nestačilo děvčat, si vybral ženu s dítětem. Prý ji miluje a nic jiného nechce slyšet. Vedle žije naše krásná Irena, pracovitá, známe ji jako své boty, – bručela snacha.

— Anno, nepleť se Jakubovi do života, ať si rozhodne sám, dnes už to nejsou ty časy.

— Co to říkáš, dědo? No, od koho má tu dceru? Třeba od nějakého darebáka, kdo je její otec? Nevíme, co z ní vyroste. Proč by se měl neženatý kluk ženit s ženou s dítětem, proč by mu měla být cizí dcera? Své děti může mít kolik chce. Je šťastná, že ulovila takového kluka s vysokou školou. A kdo je ona, asi nějaká nevzdělaná?

— Anno, nemáš pravdu, – chtěl se děda zastat, ale ona ho nechtěla poslouchat.

Anna se nemohla uklidnit už několik dní, nadávala synovi a té Kláře, která se s dítětem vzala neznámo odkud. A tady pod nosem žila Irena a pracovala jako zdravotní sestra ve zdravotním středisku. Takovou nevěstu by s radostí přijala.

Rozhodla se, že se nebude snažit, pěkně prostřít a radostné přivítání organizovat. Ať si to užije, ať si městská panička uvědomí, že ji tu vůbec nečekají.

Chytila Jakuba do pasti a teď je šťastná. Hosté přijeli až k večeru, unavení, ale spokojení. Jakub doslova zářil štěstím. Syn přijel domů, celý rok nebyl, chyběl mu otec, děda i vesnice.

Matka otevřela dveře, první vběhl Jakub, postavil kufr ke zdi a Klára s dcerou vešla za ním a zastavila se. Styděla se bez pozvání hostitelů jít dál.

— Synu, Jakube, konečně, jak moc se nám stýskalo, – objímala syna a dívala se na Kláru s dítětem, aniž by spěchala pustit ho z objetí.

– Teď jsi z tebe diplomovaný odborník, mám velkou radost, – významně se podívala na Kláru, jako že ona taková není.

— Mami, a kde je otec, kde je děda?

— Šli na pole už dávno, hned přijdou. Čekali tě, čekali, – zdůraznila, že mluví pouze v jednotném čísle, jen k synovi.

Poté se obrátila k neznámé ženě a jízlivě se zeptala:

– Takže ty jsi ta Klára s dítětem? – přeměřila si nezvanou návštěvnici od hlavy až k patě Anna.

– No dobrá, pojďte dál, umyjte si ruce, Jakube, ukaž jí, kde a co máme.

Klára hned z matčiných prvních slov vše pochopila. Jakub jako by neviděl matčin sarkasmus, vzal Kláru za ruku a vedl ji i Adélu do svého pokoje. V tu chvíli přišli otec s dědou, radostně objali Jakuba, Kláru i Adélu, byli srdeční a spokojení.

– No děti, je dobře, že jste přijeli. Mámo, pojď připravit stůl, – přikázal Šimon manželce. – Děti přijely z cesty, jsou unavené a hladové, a my s dědou po práci také něco potřebujeme, – třel si ruce a mluvil.

Anna skromně prostřela stůl, syn se dokonce podivil, protože věděl, jaké lahůdky umí matka pro hosty připravit. Klára téměř nic nejedla, bylo jí líto takového přijetí.

Zlobila se na Jakuba, že ji nepředstavil příbuzným jako svou budoucí manželku. Takové přijetí nečekala. Otec rozléval nápoje a chtěl pronést přípitek, ale předběhla ho matka a rychle řekla:

– Na tebe, synu, na tvůj diplom a na tvou práci. Přejeme ti všechno nejlepší a věříme, že nás nezklameš!

Pak následovaly další přípitky a pokaždé se pilo na Jakuba, jako by Klára s dcerou u stolu ani nebyly. A Jakub mlčel, nepoznávala ho. Radoval se s příbuznými a skoro na ně zapomněl. Samozřejmě hledala vysvětlení a omluvu pro něj:

– Koneckonců se dlouho neviděl s rodinou, napil se a uvolnil se v rodinném kruhu.

Děda Petr se díval na Kláru a Adélu laskavýma očima a pak upřenýma na svou snachu Annu. Chápal, proč se tak chová. Bylo mu líto této krásné mladé ženy a její pěkné dcerky, která byla velmi slušně vychovaná a u stolu se chovala klidně a trpělivě.

Klára viděla, že je její dcera unavená a téměř usíná u stolu, proto se obrátila na Annu:

– Mohu dát Adélu spát, ukážete mi, prosím, kam ji uložit?

Anna přikývla a mávla rukou, jako by říkala – pojď za mnou. V malém pokojíku stála jednolůžková postel a noční stolek.

– Tady budete spát s dcerou, povlečení jsem dala čisté, – řekla a rychle vyšla z pokoje.

Klára ukládala dceru a slyšela, jak Anna říká všem u stolu:

– Řekla, že nepřijde, je unavená a půjde spát s dcerou.

Klára si hned lehla na kraj úzké postele a rozplakala se.

– Co tady dělám? A kde je ta pohostinnost matky, o které Jakub tolik mluvil? Matka na mě kouká, jako bych byla vzduch, a on si mě vůbec nevšímá. Kdyby to šlo, hned bych odtud odjela. Ale kam teď, venku je tma a neznámé místo.

Slzy se jí valily po tvářích z lítosti nad sebou i nad dcerou. Postupně usnula a probudila se, když se jí někdo dotkl ruky. Byl to Jakub.

– Kláro, pojď do mého pokoje, co se tady kroutíš, máte to tu těsné. Tam je ještě pohovka, Adélu přenesu tam. Odpusť mi, že jsem věnoval pozornost jen rodičům, ale oni se na mě těšili. A o svatbě si promluvíme zítra, slibuji.

Klára nespala celou noc, hlavou jí vířily různé myšlenky a úvahy. Dokonce si vzpomněla na své první manželství a seznámení s tchyní. Jak srdečně přivítala svou snachu, povídaly si do půlnoci, jak se radovala, že si syn našel pěknou ženu.

Vzpomněla si na svého prvního manžela, kterého velmi milovala a žila s ním jako za pevnou zdí. Nechtěně srovnávala tu tchyni a matku Ilji, která hned dala najevo, že Klára s dcerou tu nejsou vítanými hosty. Své nevyslovené myšlenky prozradila vším.

– Samozřejmě chápu, pro rodiče to není ta správná volba syna. Mám dceru. A celé to asi bude kvůli mé Adéle. Myslí si snad, že dovolím urážet své dítě a ponižovat se? Bude lepší zítra odjet v tichosti, – říkala si pro sebe Klára.

Ráno při snídani všichni vzpomínali na Jakubovo dětství a školní léta, jeho přátele a přítelkyně, smáli se, otec podával Adéle bonbóny, usmíval se na ni, ale matce se to nelíbilo. Potom najednou Anna smutně řekla:

– Tak synu, skončily tvé bezstarostné roky, teď budeš dřít záda a živit... – podívala se na Adélu a ve vzduchu visela fráze „cizí dítě“.

Naštěstí to neřekla nahlas. Klára se podívala na Jakuba, který se tupě usmíval a předstíral, že nic nepochopil. Jen Šimon udeřil pěstí do stolu a přísně se podíval na manželku:

– Anno! Klára všechno pochopila.

Matka svou nevyřčenou myšlenkou všechno řekla. Ale pak Jakub řekl:

– Kláro a Adélo, ukážu vám vesnici a řeku, také dům dědy Petra, pojďme, – a vzal holčičku za ruku a vyšel od stolu.

Cestou Klára Jakubovi řekla všechno, co si myslí o jeho matce. Ale on ji přesvědčoval, že špatně chápe jeho matku, že to jsou jen mateřské žárlivosti. A že by to neměla brát tak vážně, ale měla by k tomu přistupovat jednoduše a s úsměvem.

Ale Klára nechápala, proč neodporoval slovům své matky a všechno snášel se sklopenou hlavou.

– Dobře, Kláro, všechno bude v pořádku. Pár dní tu pobudeme a pak odjedeme. Zítra ráno půjdu na ryby. Na úsvitu ryby dobře berou.

Ráno, když se Klára probudila, Jakub už byl pryč, odešel na ryby ještě za tmy. Šla se umýt a narazila na matku. Ta se na ni dívala nepříjemně a vyčítavě řekla:

– Jakub říkal, že brzy odjedete, a všechno je to kvůli tobě. Kdo ví, kdy svého syna zase uvidím, budeš ho držet u své sukně. Musí živit tebe a tvoje dítě...

Klára pozorně poslouchala Annu a pak, sama překvapená svým klidem, odpověděla:

– Můj první manžel byl voják, slušný a otevřený, neuměl lhát ani se vykrucovat, miloval mě víc než svůj život. A na rozdíl od vašeho syna mi nezpíval chvalozpěvy, ale dokazoval svou lásku skutky. A nikdy by se nesnažil předstírat, když mě ponižují, jako bych s ním neměla nic společného.

Moje první tchyně je dodnes pro mě jako máma. Má moc ráda Adélu. Podniká a koupila mi byt, kde jsme s Jakubem bydleli, a zvlášť jeden pro Adélu do budoucna, až vyroste. A mimochodem, mám také vysokoškolské vzdělání a umím tři cizí jazyky.

Když můj manžel zemřel, jeho matka nechtěla dál žít, ale našla v sobě sílu vyrovnat se se ztrátou syna jen kvůli nám s Adélou. Teď mi neustále říká, že jsem mladá a měla bych se provdat za slušného muže, potřebuji manžela a Adéla otce.

A pokud jde o finance, tak se vašemu synovi ani nesnilo o takovém dostatku, jaký mám já. Vydělávám několikanásobně víc než on. Maminka na mě přepsala dva obchody, a nejsou malé. Také nám s dcerou pomáhá!

Zinaida stála a šokovaně poslouchala Kláru s široce otevřenýma očima a údivem. Už se proklínala, že nedokázala takovou snachu přivítat vlídně.

– Víte, co se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem vlastně ráda, že jste mi hned ukázala, kdo je kdo. Ani se na vás nezlobím. Pomohla jste mi, otevřela mi oči, ještě by mi tak scházelo mít nevychovanou tchyni a manžela, který se mě ani neumí zastat, natož mé úžasné dcery.

A teď na shledanou a děkuji za čistou postel pro jednoho, – usmála se Klára a podívala se přímo na sklíčenou tchyni. Klára šla po vesnické ulici s kufrem a dcerou bez jakéhokoliv lítosti a přemýšlela o tom, že vždycky pochybovala o své lásce k Jakubovi. Myslela si, že ho dokáže milovat, protože ji tak moc dobýval. Ale nakonec to nebyl ten pravý výběr.

Dříve jsme psali: "Tchyně darovala svůj byt dceři a přestěhovala se k nám s manželem. Bez upozornění. Museli jsme ji pustit dovnitř, ale nesnáší mě": ze života