„Nejsem mladá a manžel chce druhé dítě. Nejde mi to a všimla jsem si, jak se dívá na mladou kolegyni. Chodím s ním na všechny firemní akce“: manželka

S manželem jsme spolu strávili několik desetiletí a zvykli jsme si sdílet vše napůl – radosti i trápení.

Je tu však jeden problém, přesněji úkol, který jsme dosud nevyřešili. Máme dospělého syna, ale chtěli bychom být znovu rodiči.

Na chatu jsme se rozhodli vyrazit nečekaně, takže Tamara neměla čas se pořádně připravit. Andrej řekl, že všichni budou „naši“, takže není třeba se stresovat, a ona si vzala staré džíny, které nebylo škoda, kdyby je potřísnila kečupem nebo trávou, Andrejovo tričko, na večer bundu a tenisky.

Už tehdy bylo možné něco tušit: Andrej se oblékl do světlého trička, džíny měnil několikrát, a vzal si novou bundu, ne tu, ve které obvykle jezdil na ryby nebo na jiné výlety do přírody.

- Zašpiníš si ji, -  postěžovala si Tamara, ale hádat se nechtěla: jejich vztah byl v poslední době jako minové pole a kamkoliv šlápla, narazila na konflikt.

Chata patřila jednomu z Andrejových kolegů a oba už tam byli několikrát. Tamara znala všechny kolegy dobře, protože společné výlety na chatu byly velmi časté.

Tenhle víkend Andrej nikam jet neplánoval, nechtěl zmeškat fotbal, ale pak mu zavolali a nějak ho přemluvili, možná slíbili rybaření.

Když dorazili, maso už se dopékalo, hudba hrála naplno a nějaké dítě kopalo plastovou lopatkou do tvrdé země. Tamara se zamračila.

- Proč jsou tu děti? Dříve jsme se dohodli, že je necháme doma, teď už všem děti odrostly a rozhodně by se nevydaly na párty s ‚důchodci.

Jejich syn také na víkend odjel se spolužáky do vedlejšího města na koncert.

- Co dělat, když ho není kam dát,- prohlásil smířlivě Andrej. - Je Viktorii teprve tři roky, nemůže ho nechat samotného.

- A její manžel kde je?- zeptala se Tamara.

- Nedávno se rozvedla...

Tamara si okamžitě všimla všech těchto detailů: věk zná, ví o rozvodu, a taky že nemá dítě komu nechat. Když ji Tamara spatřila, její nálada se úplně zkazila: mladá, pěkná, v upnutých kalhotách a krátkém topu, přesně jako synovy kamarádky. A tahle ještě navíc.

Tamara bedlivě sledovala svého manžela, ale mlčela. Scénu před všemi rozhodně nechtěla dělat. Ostatně ani nebylo proč: Andrej se choval jako obvykle, snad jen žertoval víc než obvykle a mluvil příliš hlasitě, ale jinak se nechoval podezřele.

Když bylo maso hotové, přinesl ho nejdřív Tamarě, teprve pak Viktorii, většinou vtipkoval s programátorem Vadimem, svým nerozlučným přítelem, s nímž si obvykle poměřovali své intelekty.

Jediné, co ji zarazilo, bylo, když se večer ochladilo a Vika začala mrznout ve svém topu. Andrej jí dal svou bundu.

- Já také mrznu,- neudržela se Tamara.

- Hned ti přinesu tvoji bundu z auta!- Manžel utekl tak rychle, že Tamara nestihla nic říct, a Vika v té bundě zůstala až do konce večera.

Od té doby Tamara začala Andreje nenápadně zpovídat o tom, jak to jde v práci, vždy směřovala rozhovor k Viktorii a Andrej se ochotně podělil o různé příběhy. Jestli by se kvůli tomu měla znepokojovat, nevěděla – kdyby něco skrýval, asi by o ní takhle nemluvil. Ale na druhou stranu o ní mluvil s takovým zaujetím, že jí to trhalo srdce.

Když měla firma výročí a celý tým odjížděl do Prahy, Tamara se rozhodla jet s Andrejem. Rychle si vzala dovolenou, dohodla se se synem, že se postará o psa, a dokonce si koupila nové šaty.

Nikdy v Praze nebyla a na výlet se těšila. Jenže to, že tam pojede i Vika (ačkoliv byla z jiného oddělení), bylo nemilým překvapením.

- No, to je náhoda,- neodpustila si Tamara. - Asi našla někoho, kdo jí pohlídá dítě.

- Přijela k ní matka, aby jí pomohla,- rohlásil Andrej s jistotou.

Nálada Tamarě klesla na bod mrazu. Navíc Vika byla nesnesitelná: ukázalo se, že v Praze byla už několikrát a začala se chlubit zajímavými fakty a doporučeními, kam jít a kam ne. Všichni ji poslouchali s otevřenými ústy.

Když se dostali na Karlův most, Andrej souhlasil, že Viku vyfotí, jako by snad neměla už dost podobných fotek. A Tamara stála opodál ve svých nových šatech a měla co dělat, aby se nerozplakala.

Večer se skupina rozdělila: muži šli do sportovního baru, ženy do lázní. Tamara chtěla původně odmítnout, ale nakonec šla – v lázních nikdy nebyla a nechtěla si to nechat ujít kvůli Viktorii.

Byla zvědavá, co bude Vika říkat a jak se k ní bude chovat. Ale když do lázní dorazily, šly každá do jiného salónku a Tamara na ni brzy zapomněla – lázně byly přesně takové, jak si je představovala, úplně jako ve filmu.

Po lázních někdo navrhl pokračovat večer s koktejly, a tady už Tamara pod vlivem alkoholu neodolala a zeptala se:

- A proč ses vlastně rozvedla, Viko?

Vika nasadila smutný výraz a odpověděla:

- Mám zvýšenou plodnost, otěhotním i od závanů větru. A on už nechtěl další děti. Prošla jsem jedním přerušením těhotenství, pak druhým... a nakonec jsem ho opustila. Byla to rána pod pás.

Tamara vždy chtěla hodně dětí, ale syn byl neustále nemocný, měl záchvaty, a během tří let byl osmkrát v traumatologii. Takže druhé dítě odložila. Když mu bylo deset, oznámila manželovi, že je připravena. Ale Andrej tehdy řekl, že není vhodná doba – měl problémy v práci a zrovna si koupili drahé auto na úvěr, takže se Tamara nehádala, ale zůstala zklamaná.

Před třemi lety, když syn dokončil devátou třídu, Tamara cítila, že už nesmí čekat – syn začal žít svůj život a ona si připadala prázdná. Andrej na její překvapení souhlasil, dokonce přiznal, že sám chtěl znovu navrhnout dítě, protože roli otce si velmi užíval.

Plány se však nenaplnily ani za měsíc, ani za dva. 

Když po půl roce navštívila lékaře, prognóza byla neúprosná: syndrom vyčerpání ženských vaječníků. Během následujících dvou let zkoušeli všechno možné, ale nic nezabíralo. Nakonec Andrej řekl:

— Už mě nebaví být zklamaný každý měsíc. Pojďme už čekat na vnoučata.

Ale Tamara viděla, že se myšlenky na otcovství ještě úplně nevzdal. A teď to všechno dávalo smysl — nebylo náhodou, že se Andrej neustále točil kolem Viky!

Až do této chvíle, i když připouštěla možnost, že by Andrej mohl mít s Vikou románek, nemyslela si, že by ho mohla ztratit. Ale teď nad ní visela hrozba, že se stane „rozvedenou“, a toho se obávala ze všeho nejvíc. Rozvedená byla její teta, sestra matky.

Když bylo Tamaře třináct, tetu opustil manžel, odešel za mladou zdravotní sestrou, a teta se k nim přestěhovala. Tamara nikdy neviděla nic žalostnějšího — teta náhle zestárla, ale přitom se zoufale snažila omládnout, což působilo směšně: nosila krátké sukně, silně se líčila a seznamovala se s muži v různých frontách, kteří pak nevěděli, kam před ní utéct.

Ne, Tamara rozhodně nechtěla být rozvedená. Večer se pohádala s Andrejem, i když se Viky ani nedotkla — nechtěla mu dát příležitost říct: „Jo, máš pravdu, odcházím za ní.“

Z dovolené se vrátili zklamaní jeden z druhého a téměř spolu nemluvili. Tamara se rozhodla, že musí být dokonalou manželkou, aby si Andreje udržela, a rozhodně s ním nechtěla mluvit o své sokyni.

Co Andrej rozhodl, nevěděla, ale následující dva měsíce se také vyhýbal konfliktům, i když doma byl stále méně: říkal, že má v práci hromadu povinností, a Tamara jen těžko zadržovala ironický úsměv, když chtěla říct, že ví, o jakou „hromadu“ jde. Ale jakmile si vzpomněla na tetu s křivě namalovanými obočím, ovládla se: ne, tohle jim nedopřeje.

Když jí Andrej oznámil, že v sobotu bude firemní večírek jen pro zaměstnance, Tamara pochopila, že to tak nenechá.

— Půjdu s tebou, — oznámila.

— Proč? — zeptal se Andrej podrážděně.

— Říkal jsem přece, že tam budou jen naši, žádné rodiny, peněz moc nemáme, jídlo je objednáno akorát pro všechny.

— Nevadí, rozdělíš se se mnou, — řekla Tamara odhodlaně. — Co bych měla dělat sama? Syn už vůbec není doma, to víš…

— Mohla by sis od nás odpočinout…

— Půjdu s tebou, — zopakovala pevně. — Nebo nepůjdeš nikam!

Jen zřídka na něj uvalovala podobná ultimáta, ale teď byl jejich manželství v ohrožení. Hrozilo, že Andrej konečně přizná, že odchází, ale jen mávl rukou.

Na večírek se Tamara rozhodla jít dokonale upravená a celý večer si zkoušela šaty, ale nakonec byla nespokojená se sebou: kvůli neustálému stresu si příliš oblíbila sladkosti a přibrala, jako by už předtím neměla dost nadváhy — většina šatů jí zvýrazňovala břicho a boky.

Nakonec musela vyrazit v těch nejjednodušších šatech, bez pasu, volných dole. Zato Vika přišla, jako by šla na udílení Oscarů: v jasně červených, přiléhavých šatech, které perfektně seděly. Z frustrace Tamara trochu přebrala s vínem a cestou domů Andrejovi udělala scénu — konečně mu řekla vše o té Vike a o tom, že s ní plánuje mít děti.

— Tomu stolu už nenalévejte, — protočil oči Andrej a odmítl s ní dál mluvit.

A Tamara seděla v taxíku a tiše vzlykala: svému manželovi už není potřeba, syn má svůj vlastní život… Nikdy dřív takhle neplakala, ale teď má předčasnou menopauzu, takže není divu.

Nohy měla znovu oteklé jako sloní, Andrej měl pravdu — neměla pít. Tamara se bála, že doma manžel vyvolá hádku, jen se kvůli taxikáři zdržel, ale doma je čekalo překvapení: na prahu kufr a dvě tašky, a v obýváku vyplašená dívka.

— Mami, tati, to je Agáta. Bude se mnou bydlet, čekáme dítě.

To už byla poslední kapka v celé této situaci — chybělo jí jen to, aby se ve čtyřiceti letech stala babičkou! Ať už to bylo způsobeno vínem nebo stresem, Tamara ztratila vědomí. Co se stalo potom, už nevěděla.

Probudila se v sanitce. A najednou jí bylo všechno jedno: románek manžela, riziko rozvodu a dokonce i ten nový status babičky. Uvědomila si, že strašně chce žít.

— Řekněte mi, kolik mi ještě zbývá, buďte upřímný, — zeptala se lékaře v nemocnici, když jí brali krev na rozbor.

Lékař pozvedl obočí.

— Kolik čeho? Než se narodí dítě? Šest měsíců, podle všeho.

Tamara zpočátku nechápala, odkud lékař věděl, že se brzy stane babičkou. Teprve když jí začal mluvit o tom, že ji musí uložit na udržení těhotenství, jí došlo: dítě čeká ona!

Nejdřív se lekla. Na udržení? Jak to, když to zkoušeli tak dlouho? Ale pak si to začala uvědomovat — dítě. Dlouho očekávané. Jejich, její a Andreje. A ta hubená holka žádné dítě Andrejovi v dohledné době určitě nedá!

Už se chystala zavolat Andrejovi, ale ten vtrhl do ordinace sám.

— Promiň, musel jsem to vyřešit s těmi dvěma. Představ si, ona je nezletilá! A rodičům nic neřekla, bála se! Musel jsem jim zavolat, všechno vysvětlit… Jak se cítíš? Otrava? Vysoký tlak?

Měla v plánu ho na to připravit, ale byla příliš vyčerpaná.

— Čekáme dítě, — řekla mu.

Andrej na ni pohlédl s nedůvěrou.

— Teď není čas na vtipy.

— Já nevtipkuju.

— Opravdu?

— A jak! Takže ani nepřemýšlej o tom, že bys odešel za tou svou holkou.

A Andrej se rozesmál.

— Ta „holka“, — informoval ji, — se vdává za Vadima.

— Programátora?

— No jasně.

— Takže za ní neodejdeš?

— Ne, samozřejmě, co to je za nesmysly? Tamaro, o čem to mluvíš? Náš syn přivedl domů nezletilou holku, ty jsi těhotná – ještě chvíli a budou muset lékaři oživovat i mě, vážně!

— Tak to nám tu ještě chybělo, — řekl lékař, který k nim přišel.

— Je to manžel? Ať vám přinese věci, hned vás přeložíme na gynekologii. Nemějte obavy, tatínku, všechno je v pořádku – jen mírné napětí a zvýšený tlak, prostě vás jen budeme sledovat.

Andrej vypadal, že každou chvíli omdlí.

— Takže je to vážně…

— Takže to je vážně pravda...

Tamara se bála, že teď řekne něco, co už nepůjde vzít zpět, ale on se najednou široce usmál a řekl:

— Doufám, že to bude holčička, protože se zdá, že se synem jsem to trochu zpackal...

Dříve jsme psali: "Odvedl si s sebou třicetiletou milenku a odešel bydlet do bytu, který jsme koupili pro naši dceru. Říká, že jí teď nepotřebuje": podvedená manželka

Připomínáme:  "Po narození dcery se můj manžel změnil ve vztahu ke mně. Nemohu najmout chůvu a odpočinout si, že mu musím vykazovat každou korunu": příběh matky