Jak ale nyní přiznala na sociálních sítích, mateřský cit se dostavoval postupně – zprvu ho opravdu necítila.
Novopečená maminka porodila začátkem tohoto roku svého dlouho očekávaného syna.
"Přemýšlím o tom, jak vměstnat vše, co tento mini človíček je, do několika řádků..." - pomyslela si.
I když se o miminko dlouho snažila, mateřská láska nepřišla hned.
"Neskočila bych pro něj před auto, řekla jsem Dominikovi, když jsme se před půl rokem dívali na postýlku, snažila jsem se vyrovnat s hormonální explozí a bála jsem se, že nebudu moci milovat svého kluka stejně jako toho, kterého už mám. ´Dobře, že nemusím skákat´,“ rozhodl lakonicky můj manžel,“ popsala pocity, kterým nerozuměla.
Ten hluboký cit k jejímu synovi přišel o něco později.
Dnes by své rozhodnutí obětovat život za něj přehodnotila.
"Naštěstí ještě nemusím, ale skočila bych,“ vysvětlila později.
"Už je to šest měsíců,“ uzavřela něžnou momentku, jak okupuje svého chlapečka.
Není to žádná ostuda – mnoha ženám vadí, že po porodu nezažívají žádný nával lásky.
To je normální a není to nic, za co by se člověk měl stydět.