Byla hezká, chytrá, a co je nejdůležitější, dobrá hospodyňka.
Pronajali si byt, takže jsem si mohla oddychnout, protože jedno z mých přání, a sice žít sama, bylo splněno.
Ale už za tři měsíce, když začala karanténa, mladá rodina požádala, aby se mohla přestěhovat ke mně na neurčitou dobu.
Vše bylo způsobeno tím, že vzhledem k složité situaci v zemi syn přišel o polovinu platu a snacha se ani nepokoušela najít práci.
Nemohli si dovolit platit za pronajaté bydlení. Tak jsme se všichni ocitli pod jednou střechou.
Musím se přiznat, že jsem nebyla nadšená, ale svědomí mi nedovolilo je nechat na ulici.
Mám dvoukřídlý byt, jehož polovina náleží synovi podle dokumentů. Rozhodla jsem se, že mu jeho podíl dám v hotovosti, aby je investoval do koupě vlastního.
Na celou částku neměl, takže jsem zvažovala pouze možnost hypotéky. A peníze, které jsem mu dala, mu přesně stačily na splacení prvního vkladu.
Během pandemie to vše zůstalo pouze v plánech, protože veškerý skromný plat šel na jídlo a komunální služby.
Ale jednoho dne u večeře syn začal mluvit o tom, že chce začít samostatný život. Byla jsem ráda a zeptala se, jak plánují každý měsíc vyčlenit peníze na platby za hypotéku.
Odpověděli stručně. Že se něco vymyslí a nějak to zvládnou. Rozmýšlela jsem a dala jim celou částku do rukou.
„Mnozí se bojí opustit svou komfortní zónu, ale někdy je to prostě nutné,“ říká Marie Růžičková, která své fanoušky potěšila novým vzhledem
Recepty na osvěžující nápoje pro horké léto: "Pět nápojů, které vám pomohou osvěžit se"
Marta Dancingerová promluvila o svém vztahu s manželem: ovlivňuje-li věkový rozdíl jejich manželství
Jiří Dvořák a Martina Zábranská promluvili o svatbě a společném dítěti: "Ještě si máme o čem povídat"
Nakonec jsou to dospělí rozumní lidé, kteří je nevyhodí na nějakou hloupost, ale v té době jsem ještě nedokázala ocenit schopnost mého syna investovat peníze do různých zbytečných věcí a nedržet slovo.
Proč to všechno říkám, zeptáte se? Odpověď je jednoduchá. Nespěchal s hledáním bydlení a vyřízením všech potřebných papírů.
A čas běžel. A teď jsem se dozvěděla, že snacha s manželem si pořídili auto. To se stalo přibližně před měsícem.
Přišli domů radostní a přivedli mě k oknu. Viděla jsem auto, které stálo nedaleko našeho vchodu. Jak se později ukázalo, s dokumenty byl nějaký problém, do podrobností mě nezasvětili, takže mladí se rozhodli pořídit si vlastní dopravu, která stála milion a půl rublů. Přesně tolik, kolik jsem jim vyčlenila na bydlení.
Považovala jsem za nutné se zeptat, kde teď budou bydlet, a dostala jsem „skvělou“ novinu.
Ukázalo se, že plánují zůstat v mém domě a po několika měsících, až našetří na první vklad, se přestěhují do svých nových apartmánů.
Nakonec došlo ke skandálu. Syn si myslí, že za celou tuto situaci nemůže. Koupil si auto a teď bude bydlet u mě se svou ženou.
A pak jsem od něj slyšela: „Vždyť polovina tohoto bytu stejně patří mně, takže nás nemáš právo vyhodit.“
Měla jsem si bydlení nechat přepsat na sebe, protože můj syn už dostal svůj podíl. A teď budu muset platit za své chyby nervy. Jsem na syna velmi naštvaná, protože jeho chování překročilo všechny meze a nevím, co dál dělat.