Moje matka se vracela metrem domů.
Řeknu ještě, že na rozdíl ode mě má okamžitou reakci i nyní, což ji v životě už několikrát zachránilo.
Možná vám někdy povím i další příběhy, kterých bylo nemálo.
Tak tedy, šla po nástupišti a náhle si všimla, že před ní běží malá holčička.
Možná dva roky nebo okolo tří.
A za ní se marně snažila chytit její matka, neustále lapající vzduch tam, kde bylo dítě před sekundou.
Mezitím holčička mířila své nožičky přímo k okraji nástupiště, kde už toho nebylo mnoho.
To já teď tak dlouze vyprávím, ale ve skutečnosti to vše trvalo jen sekundy.
Matka stíhala zachytit tu kuličku jakkoliv.
Jediné, co mohla udělat, bylo zakřičet.
A okamžitě zareagovala výkřikem - "Panenky!!!".
Petr Nárožný prozradil, jak natáčí vánoční pohádku: "Nikdo mě nechce, protože nejsem mladý"
"Můj manžel a já jsme žili šťastně, dokud jsem nepotkala Maxima": proč poté, co si žena vzala půjčku pro milence, přestal s ní komunikovat
"Nemám vyhraněný typ, blonďák, nebo černovlasý, ale chtěla bych, aby byl vtipný": Daniela Písařovicová prozradila, proč je svobodná
Tropy nebo ochlazení: meteorologové řekli, jaké počasí nás čeká v nejbližších dnech
A... holčička se zastavila několik centimetrů od okraje, otáčela hlavou a hned ji dohnala a pevně chytila ta nešťastná matka, která už byla bílá jako zeď.
Matka pak vyprávěla, že někteří kolemjdoucí si mysleli, že se zbláznila.
Ale oni neviděli celou situaci.
A proč ji napadlo zakřičet právě to slovo, matka sama nerozuměla.
Měli jste podobné situace, kdy rychlá reakce pomohla uniknout nepříjemnostem?