"Manžel byl překvapen, když jsem odmítla přijmout myčku nádobí, o které jsem snila pět let: Už je pozdě"

Na začátku našeho společného života trval na tom, abych odešla z práce. V těch letech se manželovi v businessu dařilo skvěle, tak jsem souhlasila.

Ale jedna krize za druhou vedla k tomu, že manželův podnik zkrachoval. Nastoupil na běžnou práci a i já jsem musela opustit roli domácí manželky. Jenže můj čas byl ztracen. Musela jsem hodně pracovat za malé peníze.

Perspektivy byly, ale na žádné povýšení se nedalo čekat dva roky. Chodila jsem z práce většinou později než manžel. Jenže situace se změnila, ale v jeho hlavě jsem byla stále domácností.

- Nádobí špinavé, podlaha není umytá! - zlobil se můj manžel. A ještě ho rozčilovalo, že když přišel domů, na sporáku nebyla hotová večeře.

- Pracuji do pozdních hodin, některé úkoly si budeš muset vzít na sebe, - klidně jsem odpověděla na hněv manžela.

- Co jsem já - ženská? To nebude, - říkal můj domácí patriarcha.

- Znamená to, že si budeme muset pořídit kvalitní domácí spotřebiče. Potřebujeme myčku nádobí a bylo by dobré koupit i robotický vysavač a multivarku, - navrhla jsem rozumné řešení.

Manžel zčervenal vzteky.

- Podívejte se na tu lenošku! Ty jsi se opravdu zdráhala, miláčku, - rozčiloval se Semen.

A já musela ráno i večer mýt nádobí, protože manžel rád dobře a hodně jedl. I ze svého malého platu bych mohla na myčku nádobí naspořit nebo ji vzít na splátky. Ale mé peníze šly celé na nákup potravin a úhradu služeb.

- Poslouchej, Semene, chápu, že musíme splácet dluhy. Ale ani vymahači neberou celý plat dlužníka. Nemáš tam ještě něco? - začala jsem rozhovor s manželem.

Zdálo se mi, že takhle žít nejde. Pracovala jsem celé dny, zajistila nás oba potravinami a nejnutnějšími věcmi, ale od manžela jsem neviděla žádnou návratnost.

Nutně jsme potřebovali domácí spotřebiče, abych si alespoň trochu ulehčila práci. A pokud je manželův příjem tak malý, že na koupi nějaké nešťastné myčky nádobí nestačí, měl by si vzít alespoň část domácích prací na sebe.

- To, co zbyde po splacení dluhů, utrácím podle svého uvážení. Jsem přece muž a nemůžu chodit bez koruny v kapse, - odpověděl manžel výzvou.

- Rozumím, ale pokud se nepodílíš na doplňování rozpočtu, možná alespoň částečně ulehčíš můj domácí život? Aspoň můžeš umýt nádobí po večeři, - navrhla jsem klidně, i když uvnitř vše vřelo.

- Co jsem já, myčka nádobí? - rozčilil se Semen.

- Co, myslíš si, že jsem myčka nádobí? - urazila jsem se.

Ten den jsem konečně dostala od manžela slib, že mi koupí myčku nádobí a multivarku. Měl dostat příští měsíc prémii. Těch peněz by mělo být dost.

Uběhlo několik měsíců a potřebná technika se v našem domě stále neobjevila. Jednoho dne jsem přišla domů ve špatné náladě. Po celé kuchyni bylo špinavé nádobí. Manžel byl pravděpodobně doma už dávno a několikrát si "smlsnul".

Jak mohl jeden člověk zanechat tolik nádobí? Semen odpověděl výzvou, že kvůli "nepřítomnosti hospodyňky v domě" musel sám vařit. Takže pánev, dvě hrnce, pět misek a čtyři lžíce - to vše zanechal můj nešťastný manžel, kterého nedbalá manželka nechala bez večeře. Mimochodem, z připravené hostiny mi nic nezbylo.

- Semene, a kde je ta myčka nádobí, kterou jsi slíbil koupit už před několika měsíci? - zeptala jsem se.

Manžel řekl, že měl důležitější věci. A mýt nádobí - to je ženská práce, a tečka.

Toho jsem měla plné zuby. Právě den předtím mi oznámili povýšení v práci. Od příštího měsíce se můj plat měl zdvojnásobit. Mých nových příjmů by stačilo na hypotéku!

S úsměvem na tváři jsem se podívala na nepořádek v bytě a oznámila manželovi, že od něj odcházím. Když jsem sbalila věci a šla k východu, ironicky řekl:

- Jdi, jdi, stejně nemáš kde žít!

Dva týdny jsem bydlela u Niky, mé kamarádky, protože proces schválení hypotéky trval nějakou dobu. Brzy jsem se stala majitelkou nádherného malého bytu a Nika a její bratr mi pomohli s přestěhováním. Dali mi robotický vysavač jako dárek k novému bydlení. A moje první "nábytek" byla samozřejmě myčka nádobí.

Když Semen pochopil vážnost mých úmyslů, začal mě přemlouvat. Po pevném odmítnutí použil největší argument - koupil myčku nádobí a poslal ji kurýrem přímo na mou adresu. Po přijetí "dárku" jsem se zasmála a poslala dárek zpět.

Bez manžela se mi žilo dobře a lehce. Peněz zbylo i po splacení hypotéky. A od společných přátel jsem se dozvěděla, že Semen se stále diví, proč jsem se po koupi myčky nádobí nevrátila, když jsem o ten úžasný gadget snila celých pět let!