Jsou takoví "přátelé", se kterými nepotřebujete nepřátele. A právě Igorovi přátelé ho přesvědčili, aby prodal byt. Rozhodl se poradit s manželkou

- Je to jistá věc, - řekli mu. - A pokud to teď odmítneš, druhou takovou šanci už mít nebudeš.

- Jakou takovou? - zeptal se Igor.

- Zisk už za rok, při minimálních investicích.

Přátelé uvedli výši zisku. Igorovi se to líbilo.

- A můžete být konkrétnější? - zeptal se. - Co to za věc je?

- Je to jistá věc. Konkrétně se dozvíš, až se staneš naším společníkem. Protože to je obchodní tajemství.

- A minimální investice - kolik to je? - zeptal se Igor.

Přátelé uvedli číslo.

- Kolik? - vykřikl Igor. - Jste si jisti, přátelé? Odkud bych měl tolik peněz?

Ale přátelé neustoupili. Vždyť byli "ti praví přátelé". A vše, co chtěli, bylo podvést svého přítele Igora o velkou částku.

- Vždyť máte dvě byty, Igore, - navrhli přátelé jednoduché řešení - jeden je tvůj a druhý patří tvé manželce. Stačí si jen vybrat, který prodat. Těch peněz bude dost na to, abyste se zapojil do věci. Rozmysli si to, Igore. Druhou takovou šanci...

- V mém bytě bydlíme, - odpověděl Igor. - A manželčin byt pronajímáme. A pronájem jejího bytu nám měsíčně přináší polovinu toho, co oba vyděláme za stejné období. Pokud ho prodáme, velmi to omezí náš rozpočet. Myslím, že manželka nesouhlasí.

Ale přátelé neustoupili. A navrhli nová řešení problému.

- Samozřejmě, tvoje Alla nesouhlasí, - řekli sebejistě - pokud ji nedokážeš přesvědčit. Ale snaž se.

- Jak?

- To je jednoduché. Slib jí, že za rok budete mít peněz na deset takových bytů. A rychle a snadno nahradíte všechny své ztráty. Což ani nemůžete nazvat ztrátami. Protože to je investice. Spolehlivá investice peněz.

- Ne, pokud nechceš být bohatý, tak to řekni. Netlačíme na tebe. Najdou se jiní zájemci. Jen si uvědom, že místo společníka zůstalo jen jedno. Nabídli jsme ti ho výhradně kvůli našemu dlouholetému přátelství. Ale pokud odmítáš, netrváme na tom.

- Rozumím, rozumím. Dobře. Promluvím s manželkou.

- Promluv, samozřejmě.

- Zkusím ji přesvědčit.

- Zkus. Řekni, že je to především v jejím zájmu. Vyprávěj jí o vaší velké budoucnosti.

Ale rozhovor s manželkou nevyšel. Alla kategoricky odmítla prodat svůj byt, bez ohledu na jakýkoli zisk.

- Co když se vám to nepodaří, - řekla. - A výsledkem bude, že se s tebou pohádáme a rozvedeme. Kde budu bydlet? Na ulici?

- Proč by to nevyšlo? Je to jistá věc. Od spolehlivých přátel. A proč bychom se měli rozvádět? Vždyť se milujeme.

- Řekla jsem "ne", takže ne. Nech mě být. Jinak tě přestanu milovat.

- No tak, prodám svůj byt a budeme bydlet v tvém.

- Ani nápad, - odpověděla Alla. - A dozvím se, že jsi prodal svůj byt, který jsi zdědil po dědečkovi, okamžitě se s tebou rozvedu.

Igorovi nezbylo nic jiného, než říct přátelům o svém neúspěchu.

- Nezoufej, - řekli přátelé. - Ještě není vše ztraceno. Tobě se to nepodařilo, někomu jinému se to podaří.

- Kdo jiný?

- Třeba její maminka. Jak se k tobě chová? Dobře?

- Dobře.

- Tak si promluv se svou tchýní. Přesvědč ji, že to je potřeba. V nejhorším případě jí slib dům u moře.

Igor si promluvil se svou tchýní.

- Cožpak by bylo špatně, Věra Ivanovna, kdybychom všichni: Alla, já, vaši vnuci - naše děti, k vám na dům jezdili v létě?

- Ale vy ještě nemáte děti, - řekla. - Takže ani vnuky nemám.

- Našli jste si, o koho se starat, Věro Ivanovno, - řekl Igor. - Děti budou. Určitě budou. O tom nepochybujte. Protože co je hlavní? Aby děti měly babičku s domem u moře. Rozumíte? A děti - to je jednoduchá věc. To my s Allou rychle. Jednou a hotovo. Jen nechci, aby to bylo jako u všech.

- A jak u všech?

- Vnuci jsou, ale domu u moře není. To je ten problém. Ale sami si představte, Věro Ivanovno. Co je jednodušší? Získat děti nebo koupit dům?

- Asi že dům bude složitější.

- O tom právě mluvím. Souhlaste, Věro Ivanovno. Promluvte s dcerou. Mně je jedno, který byt prodáme. Ten její, který zdědila po babičce. Nebo můj. Jak řeknete, tak učiním.

A tchýně souhlasila. Velmi si přála mít dům u Černého moře.

Dvě hodiny Věra mluvila s dcerou, aby jí pomohla manželovi začít jeho věc. Ale i tento rozhovor prošel marně. A skončilo to tím, že se Alla pohádala s maminkou.

Tchýně si postěžovala Igorovi, Igor si postěžoval přátelům.

- To není problém. Není důvod k zoufalství. A když se zavřou jedny dveře, hned se otevřou jiné.

- A které dveře to jsou?

- Tvoje maminka. Kdo jiný? Pokud to s její maminkou nevyšlo, promluv se svou maminkou. Ať přesvědčí Allu. Věř nám, tchýně vědí, jak přesvědčovat své snachy.

Rozhovor Ally se svou tchýní skončil ještě rychleji, než s vlastní maminkou. Vlastně k žádnému rozhovoru nedošlo.

- Pokud Igor potřebuje peníze, ať prodá svůj byt. Ale nejdřív ať si rozmyslí, kde bude bydlet. Protože v takovém případě se s ním okamžitě rozvedu.

Igor řekl přátelům o dalším neúspěchu.

- Takže, moji přátelé, začněte svůj podnik bez mě, - smutně řekl.

Ale přátelé nechtěli začít bez Igora. Obzvlášť, když vlastně ani nezačínali. Jejich úkolem bylo získat od Igora peníze. To bylo vše.

A proto mu řekli, že tak zle s ním nemohou jednat.

- Dovol nám promluvit s tvou manželkou, - řekli přátelé. - Jsme přesvědčeni, že nám neodmítne.

A přátelé přišli k Igorovi a Alle na návštěvu.

- Dobře, - řekla Alla, unavená z jejich hodinového prázdného kecání. - Přesvědčili jste mě. Souhlasím s prodejem bytu. Ale za podmínky. Partnerem budu já, ne Igor.

- Nám je to jedno, - radovali se přátelé. - Můžeš být partnerem. Pak na tebe všechno sepíšeme.

- A co já? - zeptal se Igor.

- A ty co? - odpověděli přátelé. - Vždyť jste manželé. Znamená to, že zisk bude společný. Jaký je rozdíl, na koho bude vše sepisováno?

- Pak nesouhlasím, - řekl Igor.

- No tak, prodávej svůj byt, pokud nesouhlasíš, - řekli přátelé. - Ty budeš společníkem.

- A svůj byt neprodám.

Na tomto rozhovor skončil. A přátelé odešli s prázdnou. A předtím zavolali Allu a Igora různými sprostými slovy.

- Řekni, Igore, - zeptala se Alla, když za přáteli zavřela dveře, - proč jsi nechtěl, aby bylo vše sepisováno na mě? Přestal jsi milovat? Nebo nedůvěřuješ?

- Miluji a důvěřuji.

- Tak proč "ne"? Slyšel jsi, že za rok bychom měli deset takových bytů.

- To všechno je nesmysl, - řekl Igor.

- A jak jsi to poznal?

- Hned, jakmile souhlasili, aby jsi byla jejich společníkem.

- A já, Igore, z toho stejného důvodu odmítla prodat svůj byt, když tě pozvali být jejich společníkem.

- Vše správně, Alla. Jaký z nás může být podnikatel?

- Hrozní, - souhlasila Alla.

- A co bych udělal, kdybych souhlasil, abys prodala svůj byt? - zeptal se Igor. - Co by bylo pak?

- Co si myslíš?

- Myslím, že bys nic neprodala, ale prostě by ses se mnou rozvedla. A správně bys udělala. Na co ti takový manžel?

Ale Igorovi přátelé se nevzdávali. Stále doufali. A po nějaké době znovu začali přesvědčovat Igora, aby prodal svůj byt. Igor si postěžoval Alle. Alla naučila manžela, jak tentokrát mluvit s přáteli.

Igor pozval přátelé na vážný rozhovor.

- Mám věc. Zisk mnohonásobně vyšší než to, co jste nabízeli. Návratnost za rok. Ale musíme všichni prodat byty. Přátelé se na sebe podívali.

- A můžete být konkrétnější? - zeptali se.

- Peníze sem a dostanete konkrétnosti, - odpověděl Igor. - Vidíte, co chcete. To je obchodní tajemství. Pouze pro společníky. Promluvte si s manželkami, promluvte si se svými maminkami, promluvte si s tchýněmi. Jsem si jistý, že se dohodnete. Pokud budete chtít, samozřejmě.

- Musíme si to promyslet, - odpověděli přátelé. - Poradit se s rodinou.

- Promyslete si to, - odpověděl Igor. - Ale mějte na paměti, že jinou takovou šanci už mít nebudete.

- To jsme už pochopili, - řekli přátelé.

A za pět minut už vycházeli z domu, s tíhou přemýšlejíce o tom, že Igor nebyl tak hloupý, jak doufali.