Od dětství mě rodiče učili, že nejdůležitější je rodina. Pamatuji si, jak jsme společně trávili víkendy, jezdili na výlety nebo jen tak procházeli parkem.
Díky nim jsem pochopil, že rodina je největší štěstí na světě. Obzvláště mi pomáhal otec, který mě podporoval jak finančně, tak morálně.
Avšak, když jsem dokončil 9. třídu, tragicky zemřel. Uvědomil jsem si, že teď jsem hlavou rodiny a musím se starat o matku.
V létě jsem pracoval jako číšník v kavárně, často jsem rozdával letáky nebo pomáhal sousedům s opravami. Dělal jsem vše pro to, abych jí mohl poskytnout jen to nejlepší. Protože ona je ten nejbližší člověk, který mě vychoval.
Kupoval jsem potraviny domů, obzvláště její oblíbené bonbóny, pomáhal v domácnosti a připravoval snídani do postele. I když jsem nastoupil na univerzitu v jiném městě, stále jsem často jezdil domů o víkendech a nikdy s prázdnýma rukama. Malý kytici květin, krásné brýle nebo nový telefon – vše pro ni.
Když mi bylo 25, oženil jsem se. Už téměř 10 let žiji ve šťastném manželství. Samozřejmě, že moje manželka nepracuje, protože to nechci. Irenka se stará o děti a domácnost, a mého platu je více než dost.
Dvakrát do roka jezdíme na dovolenou do hor nebo k moři. Nezapomínám ani na tchyni, protože je už dlouho na důchodu. Vím, že dostává směšně malé peníze, tak jí také pomáhám. Udělal jsem jí rekonstrukci a koupil nové spotřebiče za své peníze.
Pracuji jako zástupce ředitele ve velké stavební společnosti, takže mám skvělou práci. Kancelář je blízko domu, mám flexibilní pracovní dobu a víkendy volné.
O svátcích ani nemluvě – rád přijímám hosty. Ta atmosféra rodinného setkání, děti běhají a hrají si společně. Samozřejmě, že platím za potraviny a dokonce prosím příbuzné, aby u nás přespali, protože máme velký venkovský dům – místa je pro všechny dost!
Ovšem tchyně začala jezdit k nám skoro každý víkend. Nejprve tvrdila, že po vnoučatech moc touží a chce je vidět, přijdu z práce – a ona si popíjí kávu v altánu se sousedkou a pomlouvá přátele.
Nechci, abyste si mysleli, že jsem lakomec a špatný hostitel, ale takové návštěvy začaly být otravné. Pak už vůbec neoznámila svou návštěvu a začala u nás přespávat skoro každou noc.
Jednoho dne moje trpělivost praskla. Sobota, volný den. Děti dlouho chtěly jet do kina na film. A proč ne? Ale vše pokazila matka manželky. Zase přijela bez upozornění a ještě přivezla svoji sestru s rodinou!
Petr říkal, že Adéla už není. Pomáhal jí žít ještě trochu déle, jak jen mohl. Psala si deník, a on jí podkládal čisté listy: příběh posledních dnů
Patricie Pagáčová sdílela recept na oblíbený tvarohový cheesecake: "Můj muž vaří úžasně"
Nikol Štíbrová ukázala své tělo po dvou těhotenstvích: Jak vypadá postava po porodu bez retuší
"Obě jsou v televizi tři roky a propracovali se doslova od píky": Kdo doplní Karla Kašáka v zprávách o počasí
"Zetě, tady je moje sestra s manželem a vnoučaty na návštěvě! A proč bychom se nudili ve městě, když máte bazén a gril. Teď uděláme rychle šašliky a budeme si pochutnávat!"
"Dobře, jděte do kuchyně, manželka vám ukáže, kde je maso."
Myslíte, že začali připravovat oběd? Místo toho tchyně vzala z mého bufetu drahou láhev vína bez povolení a začala si přímo v kuchyni u barového pultu klepat sestrou.
Ani si nevybalili věci v pokoji, vše nechali na prahu. Nechtěl jsem, aby se děti o její kabelky zakopávaly, protože běhaly s přáteli z domu ven. Tak jsem se rozhodl uklidit. A najednou slyším tato slova:
"Vidíš, sestro, jaký dům. Prostě palác! To všechno je moje zásluha. Jsem tady jako královna, nevidíš? – chlubí se žena.
"Odkud to bereš? Tady nebydlíš."
"A co je na tom? Já jen vychovala svoji Irenku. Našla si bohatého muže, který ji nosí na rukou a pomáhá i mně. Takže žiju jako v bavlnce. Ha-ha-ha!"
Zdá se, že alkohol jí příliš uvolnil jazyk, když se tak nestoudně chová. Nedokázal jsem snést takové ponížení, hodil jsem věci a šel za ní.
"Promiňte, ale proč si to myslíte? Do tohoto domu jste neinvestovali ani korunu!"
"A ty vůbec drž hubu! Podívej se na něj, jaký je drzý! Já jsem starší, takže paní jsem tady já!" – vyčítá matka.
Ach ne, takový cirkus od tchyně si nenechám líbit. Nikdo si nemůže dovolit takhle mluvit o mně ve vlastním domě!
"Víte co, mámo? Myslím, že tu je drzá asi tak vy! Troufáte si říkat, že jste tady hlavní? Prosím, tady jsou účty za služby, zítra je třeba zaplatit. A ne, to nejsou čísla mobilních telefonů, ale částka za vodu a topení. A tady je ještě rozbitý kohoutek – buďte tak laskavá a opravte ho!"
Tchyně zrudla hněvem. Rychle sebrala všechny věci a odjela s "hosty" domů. Manželka ani slovo navíc neřekla, protože věděla, že mám pravdu. Samozřejmě, po takovém incidentu matka ještě dlouho volala a stěžovala si na mě, prý jsem špatný zeť. Ale časem si uvědomila vinu a omluvila se.
Nemám rád, když si nesu zlost v srdci.