"Mami, jak mám tě představit ženichovi. Budu umírat hanbou. Dlouho sis se na sebe v zrcadle nepodívala"

Objednaly si sklenici vína a začaly sdílet nejnovější zprávy o svém osobním životě.

– Už jsem jí na Nový rok koupila chytrou váhu! Je tam vše – kolik je tuku a svalů, vodní bilance a tak dále. A nedávno jsem jí navrhla, aby se přihlásila do kosmetického salonu, aby jí udělali nový účes a manikúru. Nebo aby zašla k mému stylistovi – vybral by jí hezké věci, aby vypadala krásně.

– A co tvá máma?

– Je naprosto proti! Říká, že za ty peníze se dá koupit něco jiného. Vůbec se o sebe nestará. Nerozumí, že to chci udělat co nejlépe. No dobře, chce to minimálně měsíc, aby zhubla – dost dlouho a těžko, obzvlášť v takovém věku. Ale nabízím za své peníze jít do salonu. Hodina času – a člověka byste nepoznali! Vypadá to, že ji brzy budu muset táhnout tam sama!

– Proč jsi se na tu ženu tak připíchla! Jí takhle pohodlně žije, ráno vstane, zaplete si vlasy do copu a jde na zahradu.

– Jen mi nepřipomínej tu nešťastnou cop! Podívej se třeba na tvou mámu. Tak krásná! Nedávno jsem ji viděla, v kosmetickém salonu jí udělali tak nádherný účes. A jezdí často ke kosmetičce, vždycky elegantně oblečená. Ať už oblek nebo šaty, na podpatcích a s malou kabelkou na rameni. A moje máma? Ta neví, jak se používá řasenka! A o tom, že by si obarvila vlasy, ani nemluvím.

– Proč jsi se začala o vzhled své matky tak zajímat? Něco se stalo?

– Před pár dny jsem v obchodním centru potkala rodiče Ondřeje. Prvně jsem si myslela, že to není jeho máma, ale starší sestra! Vážně, Lucie, přísahám ti. Chodila od jednoho butiku k druhému, tolik tašek nesla, že se jí sotva vešly do rukou. Je vidět, že nakupuje jen značkové oblečení a stará se o sebe. Tak jsem se s ní seznámila.

– No to je velmi dobré. Ale proč se tak stále trápíš takovým malicherným problémem. Tvá matka se celý život oblékala do županu nebo džínů, cop si zaplétala nebo ocas. Ale až teď tě to začalo trápit!

– Ach, no dobře, kamarádko, přiznám se ti. S Ondřejem se už chystáme na svatbu. Proč dál čekat? Byt máme, auto jsme nedávno koupili z salonu! Chtěla jsem se tě zeptat, jestli nebudeš u mě první družičkou?

– Lucie, to je prostě úžasná zpráva! Ano, s radostí! Rukama i nohama! A rodiče už se znají mezi sebou?

– Proto jsem tak nervózní.

– A čeho se bojíš? Pořád tě nerozumím, i když o tom mluvíme už 5 minut.

– Oh, říkám ti to narovinu – moje máma je stará a neupravená, a jeho – kráska. Víš, jak se lidé říkají, že bys měl podívat na matku své ženy – taková bude za 20 let. Ondřej se podívá na mou mámu a uteče! Začne si pořizovat mladé milenky, a já po porodu přiberu a budu vypadat jako nějaký koláč. Nechci, aby mě opustil!

– Možná to jsou jen hloupé myšlenky? Neber si to k srdci, Ondřej s tebou chce žít, ne se tchýní.

– Ale chápeš, on už chce, aby se naši rodiče seznámili. A máma se stále nenahlásila k zubaři, chodí s dírou v zubu. Říkala jsem, že jí dám peníze na dobrého specialistu – a jen samé výmluvy. Slíbila, že se nebude moc usmívat.

– No tady tě podporuji...

– A viděla jsi její nohy? Od rána do večera sedí na zahradě, tančí s motykou u záhonů. Dívám se – a tam takový špína pod nehty, skoro se mi udělalo špatně. Už jsem ji do salonu zapsala, ale ona prostě nepřišla!

– Vypadá to, že tvá máma je tak tvrdohlavá. Nevím, co ti poradit, kamarádko…

– Už ani sama nevím, jak najít řešení této situace. Neustále říkám Ondřejovi, že máma nemá čas na setkání, ale je mi z té lži tak špatně. Je mi trapné se mu dívat do očí. Ale nechci ho představovat a vše! Myslí si, že moje máma je nějaká neupravená venkovanka a já taková samá. A vše – sbohem společná budoucnost.

Alena dlouho vyprávěla dívce o své matce. Sklenice za sklenicí – tak uběhl večer. Nenašly žádný kompromis. Samozřejmě, že vzhled je naše vizitka při setkání. Vždyť ne nadarmo se říká, že podle oblečení přichází přivítání. Ale pokud setkání nezačalo na pozitivním dojmu, bude někdo věnovat pozornost inteligenci?

Podle vašeho názoru, má dcera pravdu? Nebo je příliš kritická k vzhledu své matky?