"Moji rodiče nám dali peníze, a manžel za ně poslal tchyni k moři: Zlostí nemůžu najít své místo"

Řekla poslední slovo, popřála štěstí a úspěch a odešla stranou, složila ruce.

Když se narodila naše první dcera, šťastná babička nám přinesla mnoho dobrých přání a levné dupačky, které se po prvním praní rozpadly ve švech.

Jak jsem v tom období se malým dítětem nezešílela, dosud nechápu. Děkuji mé matce, že každý den přišla chůvu, pomáhala s praním a úklidem.

Babička jen volala a zajímala se o naše věci. Jakmile jsem se zmínila o tom, že bychom uvítali pomoc, alespoň finanční, pokud už nemůže přijet a sedět s dítětem, tchyně mávala rukama.

— Co ty, co ty, sama sotva s konci svázat na mizerný důchod. Ještě takovou břemeno na sebe brát.

Ale o jaké pomoci mohla být řeč, když nás ani k narozeninám nepozdravila včas. To zapomněla, to nestihla, to měla nějaké další výmluvy.

A pokud si myslíte, že nemám s kým srovnávat, hluboce se mýlíte. Moji rodiče nikdy v životě nešetřili ani korunu na mě a mou rodinu.

Na mé narozeniny vždy volají první, přivezou obrovský dort, dávají drahé dárky. A ne, tak se chovají nejen ke mně.

Můj manžel dostává stejně pozornosti a stejně drahé dárky. O vnoučatech vůbec nemluvím. Babička a dědeček je obklopují takovou péčí a pozorností, že se divíš.

Minulý rok na naše narozeniny nám moji rodiče dali nám všem, mně, manželovi a dceři, slušnou částku. Řekli, tady máte malý kapitál, utraťte podle svého uvážení.

S manželem máme společný rozpočet, ale každý má své úspory. Své dárečky jsem si dala do pokladničky, ale jak s nimi nakládal manžel, jsem nevěděla až do nedávna.

Jednoho dne volá tchyně. Říká, že je velmi ráda, že poprvé v životě jede na dovolenou do zahraničí. A ne někam do Řecka nebo Turecka, ale až na Dominikánskou republiku.

Měla jsem oči jako pětikoruna. Ptám se, a na jaké, promiňte, koule tam letíte. Sama jste si stěžovala, že peníze stačí jen na jídlo.

— Tak můj synáček a dcerka se složili a koupili mi zájezd. Syn řekl, že se mu objevila velká volná částka, — odpověděla tchyně s hrdostí.

No, chápete to? Mluví o těch penězích, které moji rodiče dali manželovi k narozeninám!

Moji rodiče, mimochodem, nikdy v životě nebyli v zahraničí. Vydělávají dobře, ale považují takové daleké cesty za zbytečný výdaj. Otec vždy s úsměvem říkal, že lepší než odpočinek na chatě na světě není.

Tchyni jsem toho dne nic neřekla. Šla jsem za manželem. Říkám, z jakého důvodu jsi utratil peníze, které mi dali moji rodiče k narozeninám, na matku.

Ten se divil, ptá se, proč by je nemohl utratit, jak se mu zachce. Prý mu byly darovány, ne vydané na nějaké účely.

Víte, dokonce s hrdostí mluvil o tom, že chtěl a poslal matku k moři. Prý si to může dovolit.

- Tak na čí účet, - ptám se ho, - si můžeš dovolit poslat svou matku cestovat světem? Na účet mých rodičů, kteří celý život dřou a všem se kvůli nám odepřou.

Manžel jako by nerozuměl. Říká, můj dárek utrácím, jak chci. A nikoho o svolení žádat nemusím.

Zamlčela bych, ale příběh se začal dále rozvíjet. Moje matka se dozvěděla, že tchyně letí na dovolenou, ptá se mě, kdo platí cestu. Zamotala jsem se, řekla, že to zařídila manželova sestra.

Máma dlouho mlčela a pak řekla:

— Tak, vidíš, Natálie lépe než my vychovává své děti, pokud je vozí po letoviscích.

A urazila se, představte si, na mě. Já, prý, špatná dcera, pokud pro ně nic podobného nezařídím.

Samozřejmě si moji rodiče domysleli, že to byl zeť, kdo utratil jejich peněžní dar na svou matku. Táta se nesměle smál. No, prý, jak jsme bohatí, můžeme si dovolit poslat tchyni na zahraniční letovisko.

Máma tak jen mlčela, dívala se na mě vyčítavě. A mě bylo nepříjemně. Kolik mi moji rodiče pomáhali, neustále se starali o malé, nikdy nás v penězích neodmítli. A teď tohle.

Ale nejhorší je, že manžel vůbec nerozumí, jaké máme k němu nároky. Říká, vyřeš si to se svými rodiči, pokud jsou tak uražení.

Výsledkem je, že tchyně svítí radostí, moji rodiče jsou naštvaní, manžel je mimo hru a jen já, jako vždy, zůstala poslední. Nemám rozumu, jak si s tím vším poradit.

Na jednu stranu jsem také nežádala rodiče o pomoc. Na druhou stranu manžel neměl utrácet za svou matku, která na nás vůbec kašle.