"Chtěl bezstarostně žít s milenkou. Ne, miláčku. Nechám ti děti a sama si zařídím svůj život bez vás"

Porodila mu dvojčata, která byla úplnou kopií tatínka. Všichni kolem záviděli jejich "ideální" rodině, věřili, že láska je navždy.

Avšak po pěti letech společného života muž nezvládl zkoušku domácností a zamiloval se do jiné. Přiznal se k tomu i manželce, aniž by přemýšlel o budoucnosti svých tříletých synů.

Ve vzduchu visel těžký rozhovor o rozvodu.

Iveta byla z jiného města, úplně bez rodiny zde, ale neprosila manžela, okamžitě začala mluvit o alimentech. Když muže došlo, co je myšleno, překvapeně vyvalil oči na manželku a začal mrkat.

Iveta jednoduše a bez skandálu vysvětlila, že z hlediska blaha dětí je správnější nechat je v bytě manžela, ve školce, kde se už adaptovali, a ne bloudit s malými syny po pronajatých domech a cizích městech. Že je ochotna z její strany nést finanční odpovědnost za děti a pomáhat bývalému manželovi penězi.

Že v létě může syny vzít k mamince na vesnici na prázdniny a slibuje volat a přijíždět o víkendech. Ale vše ostatní - musíš sám. Nakonec, ty jsi začal situaci s rozvodem.

Přes protesty a výzvy k svědomí si Iveta jednoduše sbalila kufr a odjela domů, nechávajíc manžela v úplném šoku a s nutností naléhavě hledat chůvu. Milenka se zamračila a i když zatím vydrží, čekajíc na výsledek situace, ale zdá se, není připravena na společné bydlení s otcem s více dětmi.

Křehké štěstí svobodného muže bylo ohroženo. Ale teď není řeč o něm.

Ano, muž je potrestán, musí naléhavě hledat chůvu, vařit kaši a učit se základy uklidňování hysterie. Ale celkově a vůbec, společnost ho lituje, považujíc Ivetu za opravdovou jedovatou ženu, která opustila děti.

- Jak tam budou s cizí ženskou? - zlobně se ptají známí.

A na druhé straně, v zemi žijí miliony dětí, které zůstaly s matkami. A jejich otců se společnost o nic neptá.