Kdyby to bylo jeho rozhodnutí, celá rodina by se oblékala v obchodech s použitým oblečením; stravovala by se výhradně žitným chlebem, bramborami, olejem, cibulí, těstovinami a polévkami z pytlíku; dovolené by strávila ve městě; teplou vodu a elektřinu by nepoužívala; hosty by nepozvala; svátky by neslavila; prala by v noci; a na mytí nádobí a těla by používala stejné mýdlo, které dostal v práci. A tak dále a podobně.
Upřímně řečeno, Karel měl spoustu věcí, na kterých by mohl ušetřit, a ušetřené odložit. Ale Olga, jeho manželka, mu to nedovolila.
- Ty, Karle, je tvá vůle, pokud máš tak silnou touhu, šetři, kolik tvé duši zalíbí, - hned řekla Olga manželovi, když se poprvé zmínil na toto téma.
A stalo se to brzy po narození druhého dítěte, můžeš nosit, co chceš, a stravovat se, čím chceš. Třeba lesem mech a kůrou stromů, a pít vodu z kohoutku. Nevyslovím ani slovo. A myj se, čím chceš. Hlavně, abys šel čistý spát. Můžeš si dokonce čistit zuby mýdlem, které dostáváš v práci. A oblečení si vůbec nemusíš kupovat. Chod v pracovním, které ti vydávají v závodě.
Pokud chceš, můžeš zapomenout i na dovolenou, pokud ji nepotřebuješ. A dokonce můžeš nejezdit do práce, abys nevynakládal na cestu. Spěchej u svého stroje, pokud si myslíš, že je to správné. To je tvoje věc a já se do toho nepletu.
Ale! Mě a děti do svého dobrodružného šetření nezatahuj. Takže uděláme s tebou toto.
Dáš mi dvě třetiny svého platu. A zbytek můžeš šetřit, kolik tvé duše zalíbí. A pokud nesouhlasíš, řekněme si rovnou teď rozloučíme. Jeď k mamince a plat alimenty na dvě děti.
Karel přemýšlel a odmítl. Protože rychle pochopil, že mu výhodnější je dát dvě třetiny platu a žít s manželkou a dětmi, než za menší částku, ale s maminkou.
A rozvádět se Karel nechtěl. Byl sice žárlivý, ale Olgu miloval. A děti také miloval.
A tak byl Karel nucen přijmout nabídku manželky. Ale to neznamená, že se vzdal svých principů. Ne!
- Budeš šetřit, Karle, - řekl si, když byl v bytě sám a díval se na sebe v zrcadle. - A na dětech budeš šetřit, i na manželce. Ale budeš to dělat nenápadně. Jak? Velmi jednoduše. Na dárcích. Když jim budeš kupovat něco, budeš přemýšlet především o prospěchu pro celou rodinu.
„Mnozí se bojí opustit svou komfortní zónu, ale někdy je to prostě nutné,“ říká Marie Růžičková, která své fanoušky potěšila novým vzhledem
"Moje mladší snacha zakazuje nazývat vnučku jménem, které je zapsáno v rodném listu, chce, aby jí říkali Bella, protože se jí to tak líbí": ze života
„Byli jsme staří, manželka mi řekla: jestli chceš vzít to štěně slib mi, že budeš žít alespoň dalších 10 let. Nechci, aby zůstalo sirotkem.“ Ze života
Lela Ceterová byla hospitalizována: vše začalo návštěvou zubaře, ale skončilo to dobře
A brzy se Karlovi naskytla příležitost tajně ušetřit na dárku manželce, k jejím narozeninám.
A Karel začal přemýšlet, co by tak Olze mohl darovat, aby se v domácnosti objevila užitečná věc.
Karel dlouho přemýšlel. A to je pochopitelné. Protože úkol před ním nestál tak jednoduchý. Za prvé, vejít se do malé částky. A za druhé, koupit potřebnou věc do domu, ale aby to vypadalo, jako by to bylo pro ni. Ale i když to nebylo jednoduché, Valerij si s úkolem poradil.
- To je pro mě? - zeptala se radostně Olga, když jí Valerij předal obrovskou kartonovou krabici.
- Pro tebe, - odpověděl Karel.
- A co tam je?
- To, po čem jsi už dlouho toužila.
- Toužila? - překvapila se Olga. - Dlouho?
- Skoro od prvního dne našeho seznámení, - odpověděl Karel. - Otevírej.
- Bojím se, - řekla Olga. - Co když se mi to nebude líbit.
- Otevírej, neboj se. Bude se ti líbit. Nepochybuj.
Po otevření krabice Olga našla uvnitř dvě polštáře. Nějakou dobu je s zájmem prohlížela. Pak se podívala na manžela.
- To je všechno pro mě? - zeptala se.
- No, a pro koho jiného? Samozřejmě, že pro tebe.
- Děkuji, - řekla Olga.
- S narozeninami tě, milá, - radostně řekl Valerij, který také už dlouho chtěl koupit nové polštáře, ale vždycky se k tomu nemohl odhodlat, - protože si pamatuji, kolikrát jsi si stěžovala, že máme nepohodlné polštáře a že je už dávno čas je vyměnit. Tady! Teď ti bude pohodlně. Spěchej s potěšením.
- Děkuji, miláčku.
A když přišel čas jít spát, Karel si uvědomil, že se ve svých výpočtech zmýlil. Protože Olga nezačala sdílet s ním své polštáře. Řekla, že to je její dárek a nikomu ho nedá.
Té noci Karel dlouho nemohl usnout. Mučily ho lakomé mužské slzy. Ležel na svém starém, nepohodlném polštáři a smutně přemýšlel o nedokonalosti lidí obecně a o tvrdosti své manželky zvláště.
- Ne, - myslel si, s závistí se dívajíc na sladce spící Olgu, - ona mě nemiluje. Určitě mě nemiluje. Jinak by se o polštáře podělila. Protože jsem na to tak spoléhal.