Pro Johna bylo zvykem o víkendu bloudit městem a nahlížet do takových “čekáren”. V útulcích dělá hodně fotek. Myslí si, že takovým způsobem může pomoci mazlíčkům se šrámy na duši najít nový domov.
Navštívil první místnost, druhou, už má stovku snímků. Nyní se před ním nachází dveře, vedoucí na ulici…
A tam ho spatřil.
Desetiletý pejsek seděl bez hnutí v rohu místnosti a ani nezvednul hlavu. Hluku nevěnoval pozornost.
Vypadalo to, jakoby se dívala na něco neviditelného.
Johna napadlo: když na psa zavolám, těžko ke mně přijde. Toto zákoutí je jeho minisvětem. Schovává se tady od všeho a ode všech.
A tak si sedl před klec a tiše na psa zavolal.
Najednou zvedla hlavu, podívala se na Johna a… vyrazila za ním. Jen tři dlouhé kroky a hlava psa se cpala do mezer v kleci. Mocně prosila Johna, aby ho pohladil. Vždyť je dobrák, hodný pes.
John s láskou psa pohladil. Sám si všiml, že zavrávorala, jeho pohybům chyběla koordinace. Určitě má poraněnou hlavu.
Byl tak rád, že si ho konečně někdo všiml!
"Jdu naštvaná po parkovišti u domu a vidím, jak se mladá dívka bez zkušeností snaží zaparkovat, zatímco kluci stojí natáčejí ji a smějí se": ze života
"Syn přivezl a nechal u mě vnuka se psem bez varování. Úplně jsem zapomněla, že mi bylo špatně, protože jsem jim byla potřeba": milující babička
Roman Šebrle promluvil o zdraví své dcery: "Diagnostikovali mi ji v pěti letech"
"Mívám blbý období, kdy se mi nechce ven": Ondřej Sokol, který trpí aspergerovým syndromem, slaví 50. narozeniny
A tak tam dlouho seděli. Oběma bylo dobře.
John se začal dobrovolníků vyptávat, co je se psem. Prý se léčí. Brzy ji však bude možné nabídnout dobrému člověku, aby se stal jejím páníčkem. Až pes bude připraven stát se něčím mazlíčkem.
Zdroj: mimimetr.me