"Co tady děláš. A rýpnout si do mužské kapsy není špatný nápad,“ křičela tchyně, když jsem připravovala věcí na praní

Děti zatím nejsou, platíme hypotéku.

Momentálně bydlíme v mém jednopokojovém bytě.

Čas od času k nám zavítá tchyně, která mě začne bezdůvodně dráždit nebo ne.

V ten den byla situace úplně stejná.

Začala jsem prát věcí manžela a otevřela jsem mu kapsy.

Tchýně mi začala vyčítat, jak jsem to mohla udělat.

Manžel se naší debaty neúčastnil, což mě samozřejmě už znepokojovalo.

Mohla jsem přestat, protože si kontroluju kapsy ne proto, abych něco vyndala, ale proto, abych nevypadl nějaké důležité věci, které možná zapomněl vyndat.

Docela jsem se naštvala a zavelela jsem, že už nebudu kontrolovat kapsy, ať manžel to dělá sám, aby mi později nebyly žádné stížnosti.

A po týdnu jsem znovu naložila všechny věcí do pračky na dvě a půl hodiny, aby se tam všechno trochu prosáklo.

Druhý den ráno muž vytrvale hledal pas...

Netušil jsem, kam ho mohl hodit.

Obvykle jsme dali všechny dokumenty na jedno místo, takže to prostě nevrátil.

Ani ho nenapadlo vysvětlit, proč to tak naléhavě potřebuje.

A večer mě čekalo další překvapení.

Moje tchyně přišla ke mně domů s dcerou. Z nutnosti začali konflikt.

- Ale udělala jsi to schválně! Proč si neotevřela kapsy? - volala na mě sestra mého manžela.

- Tvoje matka mi zakázala! - řekl jsem s úsměvem.

- Tak jako? Teď je to i moje chyba? - řekla tchyně.

- Přiznej, že jsi to udělala schválně!

Muž, který se nedávno vrátil domů, nedokázal vysvětlit, že jsem to udělala bez špatného úmyslu.

Nejdřív jsem ale pochopila, proč potřebuje pas.

Ukázalo se, že jeho sestra si na něj chtěla vzít půjčku.

Když znám postoj této dámy k penězům, jsem si jista, že by mu nezaplatila.

Jak je to možné? Popíráme sebe a všechno, neustále šetříme peníze na první splátku hypotéky a oni kvůli tomu chtějí zaplatit dluh, který není vůbec malý!

Od té doby jsme s nimi začali méně komunikovat.