Obvykle se v takových chvílích snaží se svou nejlepší kamarádkou co nejdříve promluvit.
Jitka nikdy nesoudí a neučí moudrosti.
Vše si v klidu vyslechne od začátku do konce a teprve pak fundovaně poradí.
Paní Lenka je 23 let vdova.
Podruhé se nevdala, i když kandidáti byli. Svého zesnulého manžela velmi milovala, a tak nechtěla, aby jí každý den protíral oči někdo jiný.
Měla dceru Katku. Dívka se tolik podobá svému otci.
"Moje radost a štěstí" - tak matka ráda mluví o Katce.
Kdysi, když zůstali bez živitele, šla paní Lenka pracovat do knihovny.
Plat byl malý, ale stačily dva, navíc manžel měl byt po rodičích, takže ho žena pronajala.
Tak nějak se z toho dostali.
Když se Katka sama vdala, nemohla dovolit, aby se děti scházely v cizích bytech - dala klíče k tomu, který dostala od manžela, a dala souhlas ke šťastnému životu.
Zeť se bil do hrudi a křičel, že si koupí byt sám.
"Koupíte co nejdříve a okamžitě, o tom nepochybuji. Pokud ale nebudete platit nájem, budete mít možnost ušetřit si na vlastní bydlení."
„Mnozí se bojí opustit svou komfortní zónu, ale někdy je to prostě nutné,“ říká Marie Růžičková, která své fanoušky potěšila novým vzhledem
Petr říkal, že Adéla už není. Pomáhal jí žít ještě trochu déle, jak jen mohl. Psala si deník, a on jí podkládal čisté listy: příběh posledních dnů
Jiří Dvořák a Martina Zábranská promluvili o svatbě a společném dítěti: "Ještě si máme o čem povídat"
Jan Musil promluvil o konci vztahu s manželem: "Budu šťastně koukat na to, že máš vedle sebe někoho mladšího"
A odkládali to, dokud se Jarda nenarodil. Malé dítě, a tolik věcí je třeba koupit: plenky, mléko, léky, věci. Tak se jejich skrýš rozptýlil.
Zeť už nekoktal o vlastním bydlišti.
Bydlel u své tchyně a snažil se už se neukazovat.
Sama Lenka vidí, že děti sotva vyjdou s penězi, a někdy si od ní dokonce půjčí peníze, když nastanou nečekané výdaje.
Možná by Lenka tiše pomohla, nebýt jedné nuance. Bylo jí jemně naznačeno, že je čas myslet na zasloužený odpočinek.
Tedy sbírat věci a připravovat se na důchod. Když si žena myslí, že z těch mizerných plateb bude muset nějak žít, hned se jí udělá nevolno.
O své starosti se podělila s Katkou.
Dceři nabídla alternativu - do jednoho bytu se vyplatí přestěhovat a druhý opět pronajmout nájemníkům.
Přijaté peníze se rozdělí rovným dílem, takže z takové dohody budou mít jen prospěch všichni.
Nezdá se, že by to Katce vadilo, ale váhá. Máma se ptá, co se děje, a přiznává, že je znovu těhotná.
Výborně! Umí pracovat jen jazykem a jiným orgánem a ruce jako by pocházely z jednoho místa.
Žije s minimem a ani ho nenapadne hledat něco lepšího.
Jak se teď postará o všechny své lidi. Zase bude křičet, že je sám, a pak manželku pošle k matce pro půjčku!
Lenka byla unavená ze starostí a přemýšlení o všem sama.
Shromáždila svou dohazovačku, krátce pohovořila o problémech, podělila se o zprávy o nadcházejícím doplnění a poté ji informovala, že dětem už nemůže pomáhat, protože sotva vydělává.
- Bydlíme mimo město. Jaký máte krásný, velký a prostorný dům. Co si pamatuji, jsou tam tři samostatné ložnice a dvorek pro děti.
Můžeme si vyrobit houpačku, pískoviště. Bylo by dobré, kdybyste dětem nabídli pomoc a vzali je domů. Chvíli, než se postaví na nohy, řekla Lenka matce svého zetě.
- Nepočítejte naše pokoje a neokupujte dvůr. S manželem jsme 40 let tvrdě pracovali, abychom si na stáří koupili dům snů.
Náš syn je již dospělý, ne malé dítě, které nemá hlavu na ramenou. To si myslel, když měl další dítě, teď ať přemýšlí, jak dát život do pořádku.
Jejich problémy nás neobcházejí a vy byste také neměli. Žijte ve stáří alespoň pro sebe.
Lenka nechápe, jak je možné být tak lhostejný k vlastnímu dítěti. Neměla by být pomoc rodičům nezištná?