V Praze existuje psí hotel který více připomíná psí školku. Hosté se zde cítí velmi pohodlně protože platí jednoduchá pravidla, nejsou žádné konflikty

Jsou taková zařízení, která vypadají jako místa, kde jde hlavně o vydělávání peněz, a pak jsou taková, kde záleží především na zájmech čtyřnohých hostů.

Při takové dobré činnosti je nezbytné brát ohled na zájmy okolí, konkrétně na sousedy. A je dobře, že Darina to dělá. Psi nikomu nepřekážejí, protože je o ně dobře postaráno.

„Mám psy o něco radši než normální lidé,“ směje se Darina Selezň. Nyní v jejím pražském bytě žije 13 psů.

Ovšem ne všichni jsou tam celý den: některé jejich milující majitelé vyzvedávají večer. Před šesti lety Darina otevřela v české metropoli malý „psí hotel“, který je velmi žádaný. Obzvláště během svátků.

Tjay se bojí velkých aut, tramvají a všeho městského. Přivezli ho z africké země, kde je běžné házet po psech kameny.

Tjay je pes a jeden z návštěvníků „psího hotelu“, který v Praze otevřela Darina Selezň. V hotelu je nyní 13 návštěvníků. Čtyři psi jsou vlastní Dariny, a ostatní přivádějí jiní lidé.

Někteří psi nemohou zůstat sami doma, takže sem přicházejí přes den a večer je jejich majitelé opět vyzvednou — jako ve školce.

Někteří tu zůstávají na víkend nebo na pár dní, aby je majitelé nemuseli brát s sebou na cesty. A jsou i takoví, kteří zde žijí několik měsíců, zatímco jsou jejich majitelé na dlouhém turné nebo služební cestě.

Každý pes má svůj příběh a každý má svou povahu. Ale většinou spolu vycházejí v klidu. Vše je o pochopení hierarchie, vysvětluje Darina, pokud zvířata chápou, kdo je šéf, nemají důvod bojovat. V jejím hotelu je hned jasné, kdo je hlavní.

Darina se o psy stará téměř od dětství. A před sedmi lety se přestěhovala do Prahy, kde brzy založila psí hotel. „Mám psy o něco radši než normální lidé,“ směje se Darina. Ale když se koníček stane prací, samotná láska nestačí.

Aby se „klientům“ hotelu žilo pohodlně, Darina každý den vstává v pět ráno. Přinejmenším v létě. V chladnějším období si může dovolit spát o něco déle.

Dříve jsme psali: "Syn přivezl a nechal u mě vnuka se psem bez varování. Úplně jsem zapomněla, že mi bylo špatně, protože jsem jim byla potřeba": milující babička